„DAKAR“ 1992 – 14. ročník

Organizátoři v tomto roce trochu experimentovali a cíl soutěže posunuli až do Kapského Města. Soutěž byla  bohužel
více dobrodružstvím než pravým sportovním zápolením. V etapách na území Libye a Nigeru se ještě závodilo, potom se
však pořadí stabilizovalo, protože na úzkých cestách v buši se téměř nedalo předjíždět a mnohé specielní etapy na
čas byly zrušeny. Soutěž tak připomínala spíše expedici, kdy se držela jednotlivá umístění a výrazný posun v pořadí
nebyl možný.

Stalo se dobrým zvykem, že mezi účastníky od roku 1985 nechybí LIAZy a od roku 1986 vozy Tatra. Na startu se
z Kopřivnice objevili se třemi vozy. V prvním kamionu T 815 4×4 startovala posádka Loprais, Stachura, Ing. Kalina (
s.č. 502), ve druhém voze T 815 4×4 jela trojice Buchtyár, Kořený, Měřínský (s.č. 504) a konečně ve třetím voze T
815 6×6 startovala posádka ve složení Kahánek, Sklenovský, Ing. Macho (s.č. 503). Kopřivničtí se původně chystali
na maraton Paříž – Moskva – Peking, ale nepokoje na území bývalého Sovětského svazu způsobily, že se tato soutěž
v roce 1991 neuskutečnila. A tak  měli vozy před cestou vlastně již připravené. Do závodu nastupovaly jako TATRA
M.A.M. STRAGER. V Jablonci nad Nisou a v Mnichově Hradišti se při přípravách vozů pracovalo téměř do samotného
odjezdu. Tým složený ze tří posádek startoval pod názvem LIAZ ART PRODUCTION K RACING. V prvním kamionu startovala
posádka Kakrda, Joklík, Žák (s.č. 513), ve druhém voze jela posádka Vonšovský, Fanta, Ing. Záleský (s.č. 514) a
ve třetím kamionu s jednoznačně podpůrnou úlohou jela trojice Fajtl, Filip, Ducháček (s.č. 515). Naše kamiony ani
v tomto roce nechyběly ve službách zahraničních týmů.

Naši na sebe upozornili již při prologu. Nejrychlejší mezičas měla jednoznačně Kakrdova posádka, avšak po dvou
třetinách trati se smekl klínek na levém předním disku, pneumatika sklouzla a bylo po šanci na obhájení loňské výhry
v prologu. Podobná příhoda naštěstí nepotkala hned za nimi startující Vonšovského posádku a tak byli mezi kamiony
nejrychlejší. Smůla potkala také Tatru Buchtyárovy posádky, která přední pneumatiku prorazila.

Účastníci soutěže se dostali mnohdy do naprosto nečekaných situací, na které přes letité zkušenosti nebyli zvyklí.
V Lybii potkaly nečekané problémy s naftou posádky na vozech LIAZ. Natankovali ze zapečetěných sudů, ale bohužel
v tom byla spousta nečistot, které ucpávaly palivový systém auta. Nezbylo nic jiného, než vylévat naftu a čistit.
Ztráta na nejlepší tak zákonitě narůstala. Dramatické momenty přišly v Čadu, kde vypukly místní nepokoje a tak bylo
nutné jednu etapu zrušit a za velice přísného vojenského doprovodu ji projet celou v koloně.

Třikrát během závodu se převrátily naše kamiony. Nejprve položila ještě v Lybii bez větších následků na bok LIAZ
Kakrdova posádka. Vonšovského posádku potkaly horší chvilky těsně před hranicí Kamerunu s Gabunem. Z levé zadní
pneumatiky unikal vzduch a při rychlém nájezdu do pravé zatáčky se guma smekla, disk zadrhl o zem a kamion se
položil na bok. Náraz zdeformoval zadní plošinu i budku pro posádku, která navíc byla donucena pokračovat dál bez
čelního skla. V cíli nestihli limit a penalizace vzala posádce naději na dobré umístění. Poslední převrácení bylo
nejhorší. Stalo se ve spojovací etapě do Point Noire a postihlo Buchtyárovu posádku na voze Tatra. Vjeli trochu
rychleji do zatáčky a zadní kola začala předbíhat přední. Kamion padl na bok a po několika metrech klouzání se
obrátil na střechu. Výsledkem bylo značné pochroumání a po dojezdu do cíle se stala tato Tatra středem pozornosti.
Téměř nikdo nevěřil, že se s takto poničeným vozem dá ještě jet a závodit. Den odpočinku se tak stal pro jezdce dnem
pracovním. Buchtyárova posádka nakonec vozidlo dovezla až do cíle a zajímavé je, že na stejném místě výsledkové
listiny, na kterém figurovalo před nehodou.

Zážitků bylo ale v tomto roce mnohem více.Střední Afrika byla místem, kde začínaly neuvěřitelně prašné cesty. Angola
přichystala pro všechny další specialitu – minová pole. V etapě do Ruacany přišla pro změnu zase dlouhá průtrž
mračen, kdy se s oblohy táhly nepřetržitě husté provazce vody. Buchtyárova a Vonšovského posádka jela již v této
době bez předního skla! Jízda tedy byla asi pro obě posádky velmi příjemná. Není co závidět. V etapě do Dirkou
projížděli hořící buší. Již z dálky bylo vidět kouř a jak se jezdci blížili, bylo možné rozeznat plameny větší než
kamion. Uhnout nebylo kam a tak zbývalo jediné – podržet plynový pedál. Zážitků tedy bylo na jeden ročník opravdu
dostatek a nikdo z účastníků se nenudil.

Mezi nejlepšími, kteří dojeli, nechyběly naše kamiony. Lopraisova posádka dojela na třetím místě, Buchtyárova posádka
obsadila osmé místo a Kahánkova posádka dojela  na desátém místě a vybojovala vítězství v hodnocení třínápravových
kamionů. Jezdcům na LIAZech se nedařilo podle představ. Vonšovského posádka nakonec skončila na 30. místě, Fajtlova
posádka byla v cíli klasifikována na 56. místě. Čtyři dny před koncem soutěže se ve spojovací etapě v Namibii
zastavil LIAZ Kakrdovy posádky. Důvodem byl propálený píst. Posádka závadu provizorně opravila a do cíle dojela mimo
klasifikaci.