„DAKAR“ 1988 – 10. ročník

Tento ročník automobilové a motocyklové soutěže z Paříže do Dakaru byl jubilejní – desátý. Měl se stát motoristickým svátkem, ale již během soutěže organizátoři přiznali řadu chyb. Pustili na start příliš mnoho účastníků a nestačili dostatečně zabezpečit průběh rallye. Náročnost soutěže byla extrémní a důkladně prověřila schopnosti všech startujících.

V barvách PZO MOTOKOV nastoupily na start dva kamiony LIAZ a dva kamiony TATRA. V prvním voze LIAZ startovala posádka Brzobohatý, Krejsa, Joklík (s.č.616),ve druhém kamionu LIAZ jela trojice Moskal, Vojtíšek, Ing. Záleský (s. č. 617). Tatra nastoupila se stejným typem vozů jako v loňském roce. S kamionem T 815 4×4 startovala posádka Loprais, Stachura, Ing. Muck (s.č. 607),  s vozem v provedení 6×6 jela posádka Kahánek, Měřínský, Hajdušek (s.č. 615). V barvách francouzkého zástupce M.A.M. Strager startovala v roli technické pomoci posádka Samson, Buchtyár, Ing. Kalina na mohutném voze T 815 8×8 (s.č. 702). Kromě těchto účastníků se ve startovní listině objevila celá řada našich kamionů v roli doprovodných vozů v barvách různých stájí. Značný zájem budil upravený vůz T 815 6×6 s ručním ovládáním. Za jeho volantem seděl populární Clay Regazzoni, kterého následky těžké havárie upoutaly na invalidní vozík. Do Dakaru bohužel nedojel. Prohrál souboj s písečnými dunami. Na startu se objevil i další náš účastník. V kategorii motocyklů jel téměř jako soukromník Pavel Ort na motocyklu Jawa Rotax (s.č. 132).

V úloze horkého favorita vystupoval zcela pochopitelně loňský vítěz a dlouholetý účastník této soutěže De Rooy s dvoumotorovým kamionem DAF Turbotwin. Jeho představou bylo absolutní prvenství mezi všemi vozy. Rozbahněná trať prologu v Mirapolisu dala všem pořádně zabrat, naše vozy se však ve velké konkurenci rozhodně neztratily. Jen jediný kamion útrapy prologu nepřečkal. Bohužel to byl LIAZ se startovním číslem 688, za jehož volantem seděl Aleš Fotr. V další účasti mu zabránila porucha převodovky. Trasa rallye byla opět náročná  od samého začátku. Již etapy na území Alžírska značně zredukovaly startovní pole. Naši jezdci se pohybovali v popředí a vedli si výborně. Během spojovací etapy do Djada se však zastavil pro poruchu převodovky LIAZ Brzobohatého posádky a následně musel ze soutěže odstoupit. Škoda, odstupoval ze čtvrtého místa v kategorii kamionů.  Pak přišel 9.leden a s ním tragická havárie druhého kamionu DAF Turbotwin, při které zahynul navigátor a další členové  posádky se vážně zranili. Výsledkem bylo odstoupení týmu DAF ze soutěže. Havárie se pochopitelně dotkla psychiky všech, posádek kamionů však asi nejvíce. O události se diskutovalo, ale jelo se dál. Na první místo klasifikace se posunula MoskalovaLopraisova posádka byla třetí a Kahánkova posádka jela na čtvrté pozici. Těžká čtyřnápravová Tatra pokračovala také v soutěži, ale držela se až na konci startovního pole. Cestou do Tessalitu musel odstoupit ze soutěže další náš kamion. Výborně jedoucí Kahánkova posádka doplatila na nekvalitní zadní listová pera. V etapě do Kidalu praskla všechna listová pera vpravo vzadu. Náhradní se nevozí, podobná závada se dosud nepřihodila a nikdo nic podobného nepředpokládal. Chyba byla asi v materiálu. Pokračovat nebylo možné. Tatra v tomto okamžiku s přehledem vedla třídu sériových nákladních automobilů! Stejný problém řešila také posádka vozu T 815 8×8 a nakonec musela soutěž na území Mali ze stejného důvodu opustit. Obě Tatry po provizorních opravách dojely do Dakaru mimo soutěž. Rallye však pokračovala dále a pro naše barvy se vyvíjela výborně. Lopraisova posádka vyhrála etapu do Agadezu a v Niamey  jim patřila již druhá pozice za LIAZem Moskalovy posádky. Schylovalo se k souboji našich kamionů a boj o vítězství ještě zdaleka nebyl rozhodnut. V etapě do Tombouctou měla potíže vedoucí posádka a při opravách vozu ztratila hodně času. Od Lopraisova vozu  je v celkové klasifikaci dělilo jen necelých dvacet minut. V etapě do Bamaka navíc LIAZ přibrzdil v cestě stojící strom. Výsledkem byla nejen časová ztráta, ale i rozbité čelní sklo. Bez něho pak museli pokračovat až do Dakaru a to rozhodně nebylo nic příjemného. V následující etapě se Lopraisova posádka posunula na čelo celkové klasifikace. Dvě krátké závěrečné etapy již nic podstatného nezměnily.

Lopraisova posádka s dvounápravovou Tatrou získala v Dakaru prvenství v kategorii kamionů, Moskalova posádka na voze LIAZ nakonec vybojovala druhé místo s minimální ztrátou necelých deseti minut.

Pavel Ort  si vedl ze začátku soutěže výborně. Přáním bylo dojet a pokud možno v mezích možností dosáhnout co nejlepší výsledek. Bohužel v etapě do Tamanrassetu spadl, motocykl dopadl na něho a odnesla to čtyři žebra. Dojel ještě do cíle etapy, do další již ale neodstartoval. Nemohl, bolest byla silnější než vůle. Musel se tak se soutěží nedobrovolně rozloučit. Odstupoval ze 48. místa a bez zbytečných penalizací a ztrát by byl celkově na 21. místě. Tento výkon nepotřebuje komentář. Je obrovskou škodou, že se Pavel Ort již nikdy na startu neobjevil.

V tomto ročníku se na soutěži objevil ještě jeden náš účastník. Jako novinář absolvoval soutěž PhDr. Jan Králík. Výsledkem byla nejen celá řada krásných článků a reportáží, ale také kniha PEKLO ZVANÉ PAŘÍŽ – ALŽÍR – DAKAR .