„DAKAR“  1995 – 17.ročník

Rallye se opět neobešla beze změn. Z tradiční Paříže byl start přesunut do španělské Granady.

Tatra Kopřivnice v tomto roce postavila na start dvě posádky s vozy T 815 4×4 HAS. První posádka jela ve složení
Loprais, Stachura, Ing. Tomeček (s.č. 400). Druhá posádka jela ve složení Buchtyár, Kořený, Ing. Krpec (s.č. 414).
Před startem vyvolalo značný rozruch, že navigátorem v Lopraisově posádce nebyl jmenován Ing. Kalina, ale že ho
nahradil nováček Ing. Tomeček. Ten se však v průběhu soutěže osvědčil, i když málem přišel o život. Tatra totiž
v jednom z úseků hlubokého písku nabídla pomoc zapadnutému vozu Mitsubishi Pajero Jutty Kleinschmidtové. Tomeček
táhl lano, aby její vůz připojil. Když však byl mezi nárazníky, Němka začala naprosto bezdůvodně a nečekaně couvat a
přimáčkla jej mezi vozy. Našeho navigátora zachránila kvalitní přilba, takže jediným následkem byly rozdrcené
hodinky. Tohoto ročníku se zůčastnil i tým POLDI STEEL / BOHEMIA ART. Startoval se dvěma vozy. V kategorii osobních
automobilů startovala na voze Land Rover (s.č. 289) posádka Stehlík ml., Velkoborský ml., v kategorii kamionů
startovala s vozem Tatra 815 4×4 (s.č. 467) trojice Žák, Janoušek, Velkoborský. Jednalo se repasovaný kamion, se
kterým v minulém roce startovala Kahánkova posádka a který v minulosti dobyl s Karlem Lopraisem za volantem řadu
vavřínů. Rovněž i v tomto ročníku se naše vozy objevily na startu v cizích službách. Zúčastnil se i vůz LIAZ
v barvách švýcarského soukromého týmu a se smíšenou posádkou Lamač, Adamec, Wilk.

Soutěž byla v tomto roce nesmírně těžká i v tom, že se jelo šest speciálních maratonských etap – rychlostních zkoušek
se zákazem servisu. Na technice mohl pracovat jen člen posádky a jen s nářadím a díly vezenými s sebou. Klíčovým
momentem se opět ukázaly pneumatiky, respektive  jejich defekty. Žádný s účastníků se jim nevyhnul. Mimořádně
dostávaly zabrat v tomto ročníku také brzdy. Bylo to hlavně v úsecích s jedinou možnou stopou, kde se jelo v těsném
závěsu systémem brzda – plyn. V mnoha úsecích měly rychlostní zkoušky zcela jiný charakter než dosud. Nejednalo se
totiž o nekonečné pláně s širokou možností volby trasy a s dominantním problémem spočívajícím v navigaci. Rallye
postupně začala měnit svůj celkový charakter.

Průvodním znakem soutěže kamionů byl souboj značek Tatra – Kamaz. Naše tovární Tatry jely soutěž opět prakticky bez
problémů (nelze totiž brát vážně takové nepodstatné drobnosti, jako nějaká ta prasklina na kabině, popraskané
držáky tlumičů apod.) a jejich  souboj s kamiony Kamaz se stal ozdobou ročníku. Naše Tatry se postupně probojovaly
na druhé a třetí místo a na tomto místě jely s přehledem a velmi takticky. Zdaleka však nebylo nic rozhodnuto,
protože rozestupy v celkové klasifikaci činily jen desítky minut. Ve dvanácté etapě do Labé, která byla
pravděpodobně poslední skutečně maratonskou etapou, se bitva mezi značkami Kamaz a Tatra  přiostřila, když
Lopraisova posádka stáhla náskok vedoucího jezdce na pouhých několik minut a Buchtyárova posádka se posunula na
třetí místo před druhý Kamaz pilotovaný Marčenkem. V následující etapě do Tambacoundy postihly problémy první
posádku vozu Kamaz s Moskovského posádkou. Porucha na řízení znamenala ztrátu náskoku před Lopraisovou posádkou a
v celkovém pořadí je náhle dělila jediná minuta a třiapadesát sekund! Rozhodnout tedy měla poslední etapa. A
skutečně rozhodla. Závěr býval na Dakaru obvykle již jen formalitou pro diváky, ale tentokrát zbývalo v poslední
etapě ještě přes 300 kilometrů rychlostní zkoušky ve velmi těžkém úseku. Moskovskich s Kamazem se zcela propadl po
poruše přední nápravy, převrácení a zabloudění, jeho stájový druh Marčenko se zdržel pomocí a Lopraisova posádka
jela v absolutní pohodě.

V celkovém hodnocení tak Lopraisova posádka obsadila již potřetí první místo v kategorii kamionů, výborný závěr
Sugawarovy posádky na voze Hino však odsunul BuchtyárovuSabinova trofej, soutěž v maratonských etapách se zákazem
servisu. Zvláště se zde dařilo našim oběma posádkám, které ve své kategorii obsadily první a druhé místo. Tatra týmu
POLDI STEEL / BOHEMIA ART  dojela do cíle také, ale již mimo soutěž. V jedné z kamenitých etap druhého poločasu
rallye prorazila obal zadního diferenciálu. Posádka jej dokázala sice opravit, ale po čase zapracoval písek, který
pronikl dovnitř. Tatra tedy dojížděla již jen na přední pohon a to bylo v dunách mimořádně zpomalující. Posádka vozu
Land Rover do cíle nedojela. Když soutěž dospěla do marockého města Guliminu, které bývá označováno Branou pouště,
nebyla již mezi klasifikovanými posádkami. V průběhu čtvrté etapy museli vzdát pro poruchu na přední nápravě.
posádku na třetí místo. Součástí letošní soutěže byla samostatně klasifikovaná…