„DAKAR“  1996 – 18. ročník

V tomto roce uplynulo již téměř neuvěřitelných deset let od chvíle, kdy se na startu „ Dakaru “ objevila značka
Tatra. Nechyběla ani v tomto ročníku. TATRA MARATHON TEAM nasadil do soutěže dva vozy. V prvním kamionu T 815 4×4
HAS startovala posádka Loprais, Stachura, Ing. Tomeček (s.č. 400), ve druhém voze T 815 4×4 HAS jela trojice
Kořený, Sklenovský, Gilar (s.č 415). Tým  zajišťovala dvojice leteckých mechaniků Vlastimil Buchtyár a Zdeněk
Kahánek. Vedle továrních vozů Tatra nastoupil do soutěže opět tým POLDI STEEL/ BOHEMIA ART. Tentokrát nasadil tři
kamiony. V prvním voze T 815 4×4 HAS odstartovala posádka Stehlík, Stehlík ml.,Žák (s.č. 414) ve druhém voze T 815
4×4 HAS jela posádka Fajtl, Wurst, Janoušek (s.č. 419) a ve třetím voze T 815 4×4 jela trojice Velkoborský,
Bárta, Sláma (s.č 424). Kromě toho se naše kamiony již tradičně objevily v cizích službách. Jediným českým
jezdcem, který se v tomto roce zúčastnil v kategorii motocyklů byl Ivo Kaštan. Startoval na stroji Suzuki 350 DR (
s.č 140). Odjel na start bez mechanika a náhradní díly mu vezly naše posádky na kamionech.

Celý ročník byl opět ve znamení souboje Kamaz – Tatra. Úvodní etapy byly velmi rychlé a posádky na kamionech Kamaz
vyšší rychlost svých vozů využily a usadily se na prvních třech místech. Stejně jako v minulém ročníku však naše
posádky začaly v technicky náročnějších úsecích jejich náskok stahovat a  rychle se probojovávaly dopředu. Šestá
etapa, která končila již v Mauretánii, zahájila sérii rychlostních zkoušek vedoucích písečným terénem a Lopraisova
posádka se posunula na druhé místo. Od této chvíle se mezi prvními dvěma posádkami rozpoutal boj. Ve vedení se
střídala Tatra s Kamazem. V etapě do Tichitu musel vedoucí Kamaz Moskovského posádky zastavit pro poruchu na přední
nápravě. Pro Lopraisovu posádku to znamenalo již druhé etapové vítězství v tomto ročníku, výborně však zajela také
Fajtlova posádka a druhým místem se posunula hned za LopraisovuVelkoborského posádka, jejichž Tatra se převrátila na
bok. Trasa etapy do Labé vedla tropickou džunglí. Bohužel ji provázely zmatky pořadatelů. Původní trasa byla změněna
v  průběhu etapy poté, co na brodu přes řeku uvízla Fajtlova posádka. Etapa byla zastavena a trasa pro další
účastníky odkloněna. Ovšem již předtím projelo několik vozů a mimo jiné i Lopraisova a Kořeného posádka. Absolvovali
celou trasu, ale v cíli jim všem byl započítán jednotný čas. Anulování části etapy české posádky výrazně poškodilo –
Lopraisova posádka mohla být totiž v čele klasifikace kamionů. V předposlední etapě do Tambacoundy čekalo na
účastníky překvapení v podobě bahna. Lopraisova posádka dojela druhá a její ztráta na první Kamaz činila v této
chvíli jen necelých 13. minut. Rozhodnout tedy měla opět poslední etapa. Do závěrečné klasifikace však bylo počítáno
pouze 35. kilometrů speciálky. Na této vzdálenosti již nešlo dost dobře i malou časovou ztrátu dohnat a dosavadní
pořadí se tak stalo i konečným. Lopraisova posádka skončila tedy v tomto roce na druhém místě, Kořeného posádka
dojela na čtvrtém místě. Tento výkon je pozoruhodný hlavně z toho pohledu, že vezla přes tisíc kilogramů nákladu
náhradních dílů, nářadí a dalších nutných součástí. Startovali totiž vlastně jako rychlý doprovod. Velmi dobrý výkon
podala Fajtlova posádka, když dovedla svůj kamion do cíle na třetím místě. Stehlíkova posádka se potýkala s poruchou
řízení a do cíle dorazila na patnáctém místě. Mezi těmi, kdo nedokončili, byla pouze Velkoborského posádka. Ještě
v době, kdy jsme uvítali účastníky v Praze, vysvobozovala kamion  z hlubokého bahna na pomezí Senegalu. Vše nakonec
dobře dopadlo. posádku. Další etapa byla poznamenána silnou písečnou bouří a jezdci se museli soustředit také na
zrádné přesypy a dunová pole.

Ivo Kaštan jel od začátku na jistotu a s jednoznačným cílem soutěž dokončit. Na své možnosti si vedl při premiérovém
vystoupení výborně. Na trati však zažil také horké chvilky. V jedné z etap ztratil víčko od nádrže (přesněji
olejového plnícího otvoru). Musel prohledat pořádný kus pouště, než ho našel. Jiná možnost nebyla. Jednu z etap
druhé poloviny soutěže dojel již jen se zbytkem vůle a se štěstím. Měl tolik defektů, že spotřeboval všechny duše,
jednou nasadil duši pro zadní kolo do úzkého předního a když odešla i ta, dojel nakonec etapu na prázdném předním
kole. Ve velké konkurenci obsadil nakonec pěkné 42. místo.