„DAKAR“ 1987 – 9. ročník

Tento ročník doznal proti loňskému několik podstatných změn. Etapy byly většinou kratší a nejezdilo se tolik v noci. Na druhé straně posádky dostaly daleko skromnější itinerář a soutěž byla náročnější na navigaci. Soutěžící tak jezdili dlouhé úseky jen podle kompasu a odměřené vzdálenosti.

Tým  PZO  MOTOKOV nechyběl ani v tomto roce. V prvním voze LIAZ startovala posádka Moskal, Joklík, Ing. Záleský (s.č. 614), ve druhém voze jela posádka Brzobohatý, Krejsa, Vonšovský (s.č. 615). S prvním vozem Tatra 815 6×6 odjížděla na start trojice Kahánek, Měřínský, Buchtyár (s.č. 616), s druhým vozem Tatra 815 4×4 jela posádka Loprais, Stachura, Ing. Krpec (s.č. 617). Tato trojice poprvé startovala s dvounápravovým vozem. Byl sice zařazen mezi prototypy, ale konstrukce vycházela ze seriového základu. Kromě již zmíněné čtveřice našich kamionů startovaly další třínápravové vozy Tatra jako doprovodné kamiony soukromých týmů a v barvách firmy  M.A.M Strager se na start postavila trojice Samson, Ing. Lacina, Baďura (s.č. 620). Jela na voze, který byl v roce 1985 připraven jako první funkční vzorek vozidla pro tuto soutěž.

Soutěž byla ve znamení souboje našich kamionů s vozem DAF Turbotwin jezdce  De Rooye. Tento automobil byl připraven přímo pro tuto soutěž a se sériovostí neměl mnoho společného. De Rooy se před startem netajil přáním konečně vyhrát a tomuto cíli podřídil vše. V prologu se naše kamiony představily velmi dobře a všechny tovární vozy dojely do desátého místa. Evropská část nejdelší a nejtěžší rallye  končila v Barceloně. Davy fanoušků zaplavily ulice tak, že se jimi vozy prodíraly k přístavu dlouhé hodiny. Od první etapy na africké půdě si o poznání lépe počínaly vozy LIAZ. Obě kopřivnické posádky si hned zpočátku vybraly nemalou dávku smůly. V etapě do El Goléa u vozu Kahánkovy posádky zlobily tlumiče, Lopraisova posádka pro změnu nejprve prorazila pravou přední pneumatiku, potom praskla trubka od servořízení a nakonec vlivem poruchy napájení přestal jít tripmaster. Výsledkem byl pro Lopraisovu posádku propad až na 47. místo. Byl to však poslední vyloženě smolný den a v následujících etapách začala posádka postupovat v klasifikaci směrem vzhůru. Smůla však provázela dále Kahánkovu posádku. Cestou do Tamanrassetu došlo u jejich vozu k poruše ovládání pohonu přední nápravy. Nakonec museli přední pohon odpojit a pokračovat jen s pohonem obou zadních náprav. Výsledkem toho dne byla desetihodinová penalizace za pozdní příjezd do cíle etapy. LIAZy jely bez vážnějších komplikací a pohybovaly se v popředí klasifikace kamionů. Etapa vedoucí z Arlitu však bohužel znamenala konec pro Brzobohatého posádku. Historie loňského ročníku se tak trochu opakovala. Tento kamion havaroval na písečné duně, Brzobohatý a Vonšovský na tuto nehodu navíc doplatili poraněnou páteří. Vše ale nakonec dobře dopadlo. Lopraisova a Moskalova posádka etapu po etapě bojovala o pozice v popředí kategorie kamionů s vedoucím vozem DAF jezdce De Rooye. V Agadezu již byla Lopraisova posádka celkově druhá a Moskalova posádka si udržovala čtvrtou příčku. Kahánkova posádka si rovněž vedla velmi dobře. Musela však ještě překonávat těžké chvíle a zejména v poušti Tenere neměla snadný život, když v obtížném písčitém terénu a ve stoupáních pohon přední nápravy výrazně chyběl. V žádném případě však neuzavírala startovní pole kamionů. V etapě do Agadezu dorazila do cíle na výborném čtvrtém místě. Cestou do Nemy měla problémy dosud třetí Groinova posádka na voze Mercedes a Moskalova posádka se posunula na třetí místo.

Závěr soutěže již nic podstatného na pořadí nezměnil a naši se snažili jet na jistotu. Lopraisova posádka dojela na výborném druhém místě klasifikace kamionů, Moskalova posádka obsadila v konečném pořadí třetí místo a vyhrála v klasifikaci seriových kamionů.  Kahánkova posádka nakonec dorazila do cíle i přes již zmiňované potíže na velmi kvalitním 18. místě.